Historie putovního kina
Grand Biograph Edison - Kočovný kinematograf Josefa Hasenkopfa
Osudy prvních nadšenců, kteří si jezdili s kočovnými kinematografy po vlastech českých, jsou dnes již naprosto neznámé. Z unikátně dochovaných spisů, uložených v městském archivu, se podařilo rekonstruovat životní osudy majitele kočovného kinematografu Josefa Hasenkopfa, který většinu života strávil v Ústí nad L
abem.
abem. Josef Hasenkopf se narodil 23. září 1874 v obci Stachy poblíž Sušice v rodině truhláře Ignáce Hasenkopfa. Materiální poměry rodičů byly dosti špatné. Otec, jako mnoho tehdejších šumavských řemeslníků, neměl dostatek pracovních příležitostí, pracoval pouze o letních sezónách. V rodině bylo celkem 8 dětí. Josef Hasenkopf se vyučil elektromontérem. V 90. letech minulého století se odstěhoval do severních Čech, kde byla proti Šumavě možnost uplatnění přece jen větší. Od roku 1899 pracoval jako pomocný elektromontér v Teplicích, o rok později se osamostatnil, živil se instalacemi elektrického osvětlení.
V roce 1907 se přestěhoval do Ústí, kde se podílel také na elektroinstalaci tramvajových linek městské dopravy. Josefu Hasenkopfovi učarovaly tehdejší technické vynálezy, zejména kinematograf. V roce 1907 se napevno rozhodl, že právě kinematograf se stane zdrojem jeho obživy. Možnost vlastnit projekční přístroj a pořádat kinematografická představení byla vázána licencí, kterou udělovalo pražské místodržitelství. Dostat tuto licenci bylo velmi složité. Řádně okolkovaná žádost Josefa Hasenkopfa doložená nejrůznějšími přílohami, mezi nimiž nesmělo chybět ani vysvědčení o mravní zachovalosti, začala své putování v soukolí rakouského byrokratického aparátu 7. září 1907. Několikrát byla bezdůvodně zamítnuta. Jindy úřadům vadilo v Hasenkopfově žádosti používání karbidového světla v místech, kde ještě nebyl zaveden elektrický proud. Josef Hasenkopf však šel neúnavně za vyřízením své žádosti, dvakrát se odvolával až k ministerstvu vnitra do Vídně. Po dlouhém očekávání mu byla 13. března 1909, tedy prakticky po jeden a půl roce kinematografická licence vystavena. Platila s výjimkou Prahy a pražského policejního rajónu, lázeňských měst a Českosaského Švýcarska pro celé území Čech. Platnost licence byla vázána na dodržování přesných instrukcí, z nichž některé nám dnes připadají značně neobvyklé. Například při promítání musel být projekční přístroj oddělen od obecenstva zvláštní plechovou kabinou, v níž byly dva kbelíky s vodou a mokrá houně. Mezi projekční lampou přístroje a optikou musela být z důvodu protipožární izolace skleněná kyveta naplněná vodou. Předváděné filmy se předkládaly okresním úřadům ke schválení. Pod trestem ztráty licence se zapovídalo promítat filmy s označením "pikantní program", "jen pro pány", dále filmy podle krvavých a hrůzostrašných románů, jakož i filmy popuzující proti tehdejším politickým poměrům. Vybavení cestovního kinematografu byla nákladná záležitost. Projekční přístroj zn. PATHÉ FRERES PARIS stál Hasenkopfa 1 515 rakouských korun, promítací kabina 600, 1 m hraného filmu (tehdy byly filmy 100-500 m dlouhé) 1,20 K. K tomu bylo nutno připočítat i náklady na povoz a koňský potah. Zařízení kinematografu pohltilo všechny
Hasenkopfovy úspory, nadto se ještě značně zadlužil.
Hasenkopfovy úspory, nadto se ještě značně zadlužil. O tom, že kinematografická živnost nebyla příliš výnosná (vstupné na představení činilo 30 hal. až 1 K), svědčí i exekuční řízení proti dlužníku Hasenkopfovi vedené litoměřickým soudem v r. 1911. První představení Hasenkopfova kinematografu se uskutečnilo v Ústí v červenci 1909, dále v tomto roce vystupoval v Kramolech, Chabařovicích, Sušici, Klatovech, Domažlicích pod názvy SVĚTOVÉ KINOVARIETÉ DIVADLO a GRAND AMERICAN KINEMATOGRAPH. Hasenkopf promítal nejrůznější filmy, které se mu dostaly pod ruku. Vedle různých aktualit, jako byly snímky z návštěv císaře Františka Josefa I. a reportáže z manévrů rakouské armády, promítal i snímky, které se zapsaly do dějin světové kinematografie, např. slavné Grifithovo "Přepadení vlaku". V dalších letech pod názvem GRAND BIOGRAPH EDISON vystupoval téměř po celých Čechách, s výjimkou 1. světové války, kdy byl povolán na frontu, až do roku 1926. Po tomto datu zápisy v knize udělení licencí končí, tehdy už kočovné biografy nebyly zřejmě příliš efektivní a Hasenkopf se zřejmě vrátil ke svému původnímu řemeslu. Tento nadšený průkopník kinematografu žil v Ústí až do roku 1945, kdy těsně před koncem války (3. dubna) zemřel
